Softa.cz » Plácání do větru

Bretaň + Poitou Charentes 2009

admin — Wed, 29 Jul 2009 20:41:24 +0000

[[Show as slideshow]]

Autobus do města St. Malo byl jako vždy značky Karosa a opět byl řízen paní . Cesta trvala něco kolem hodiny a vedla přes bretaňské vesnice . St. Malo je historické přístavní město , ze kterého vyrážejí trajekty směr Anglie . Pobřeží je lemováno několika ostrovy a na každém ostrovu je pevnost , která měla za úkol chránit město z moře . Po zhlédnutí města jsem se vydal přes záliv do města Dinard , pomocí místního mořského autobusu . Dinard je turistické městečko plné viktoriánských domů a všudypřítomných důchodců . Nakoupil jsem zásoby vydal se podel pobřeží směrem na západ . Cesta podel pobřeží byla drsnější nežli v Normandii a to z důvodu , že pobřeží je plné skal a cesta jde málokdy rovně . Asi po 20 kilometrech takovéto cesty jsem se rozhodl pěší pochod vzdát a vydat se na autobus . Jenomže byl víkend a v této oblasti nejezdí autobusy a nejbližší stanice vlaku byla přes 25 kilometrů . Dorazil jsem na stanici a měl jsem štestí , vlak jel za půl hodiny . Poprvé jsem se vezl lokálkou , pouze s jedním vozem a hodně podmapilým průvodčím , který uměl pouze francouzsky . Takže z něj dostat lístek byla práce asi na 15 minut . Lokálka mířila do města Saint – Brieuc , kam dorazila po hodině cesty . Saint – Brieuc je průmyslové město ve kterém bych těžko hledal místo na přespání . A tak jsem koupil lístek na nejbližší TGV a jel do města Morlaix . Zde jsem našel krásné místo s výhledem na město a spokojeně usnul . Ráno jsem se sbalil , prošel město a vydal se dál na cestu , směr nejzápadnější bod Francie . Mezitím jsem si prošel město Quimper ve kterém je dominantou gotická katedrála a v její okolí hrázděné domy . Cesta na Point du Raz trvá z Quimperu asi hodinu po úzkých silničkách lemovaných bílýmy domy s modrými okny . Vzhledem k zataženému počasí jsem očekával , že i na Point du Raz bude větrno a sychravo , ale čekalo mě sluníčko a mírný vítr , ale i tak vlny dosahovaly pár metrů . Prošel jsem si celý poloostrov , který je přírodní památkou , plnou nejrůznějšího života . Moje další cesta směřovala k městu Carnac , který je znám svými megalitickými kameny . Než jsem se však k megalitům dostal musel jsem absolvovat 12 kilometrovou pěší chůzi z města Aurey . Bohužel se k mojí smůle začínalo stmívat a Carnacké lesy vypadaly jak z pohádky . Spousta zvuků z lesa a umírajicí baterka k mému klidu nepřispívala . Naštěstí jsem nalezl 4* kemp , kde jsem se po pár dnech vykoupal a v klidu vyspal . Ráno jsem navštívil megality , na poslední chíli stihl autobus zpět do Aurey a vyrazil přes Nantes do La Rochelle . La Rochelle je město s historický středem bez jediné moderní budovy , nebo přestavby . Moderní budovy jsou situovány na okraj města ( bývalé loděnice a přístav) . Ve městě je upřednostňována ekologická doprava s možností si zdarma půjčit kolo . Toto město ve mě zanechalo hodně silný dojem . Rozhodl jsem se zde přenocovat v místním hostelu a večer vyrazit na na procházku městem . Ráno jsem vyrazil místního akvária , kde jsem prohodil pár slov s australskými důchodci , který byli na cestě po evropě ve svém Fordu Tranzit 1. generace . Po prohlídce akvária , jsem vydal na nadraží na vlak směrem do Bordeaux . Cesta utíkala rychle a to hlavně díky mým spolucestujicím , kteří si celou cestu povídali všem možném co se jim na Francii líbí . Bordeaux mě dosti zklamalo . Čekal jsem město prosperujicí z okolních vinic , ale bohužel jsem si přidal jak v Karlíně před povodní v roce 2002 . Hnusné oprýskané baráky , všude smrad a nesnesitelné vedro . Došel jsem pouze do centra a hned se vydal zpět na nádraží . Další cíl cesty bylo město Arcachon u kterého je největší písečná duna v Evropě . V okolí duny jsou borovicové lesy a tak přenocování nebyl problém . Ranní focení na budě zahalené do mlhy bylo úžasné a náramě jsem si ho úžíval , že se mi ani nechtělo pryč . Došel jsem na zastávku odkud je autobus zpět do Arcachonu , ale bohužel autobus hodinu a půl nejel . Mezitím se z druhé strany objevili dva lidé , ze kterých se nakonec vyklubali češi . Bylo to zajímavé setkání skoro na jihu Francie . Rád jsem si popovídal po 14 dnech česky . do Arcachonu jsme nakonec musely jet taxíkem , jelikož autobus nejel . S čechy jsem jel zpět do Bordeaux , kde se naše cesta opět rozdělila . Já se vydal do pyrenejí a oni do Španělska .

Normandie 2009

admin — Fri, 10 Jul 2009 09:56:12 +0000

[[Show as slideshow]]

Po hodině a půl cesty vlakem z Paříže jsem dorazil do středověkého města Rouen . V tomto městě mě nejvíce zaujal počet gotických katedrál . Napočítal jsem 3 + další gotické stavby . Rouen má poměrně novou trasu metra , která tedy vypadá spíše jako tramvaj , ale jezdí pod zemí . Po prohlídce města jsem se vydal k nádraží . Nádraží bylo zrekonstruované , plné obchodů a dvou pánů bez domova . Jeden špinavý jako kdyby vylezl z kamen a na nohou mělpouze děravé ponožky , hlásicí na všechno co mu přišlo do cesty , např. autobus , hlavní vstup do nádraží , prostě na všechno a druhý asi zámožnější , jelikož popíjel flašku šampusu . Po hodině čekání přijel vlak mým směrem a já nasadl do vlaku kategorie IC Corail . Parádní posezení v měkoučkých křeslech bylo úžasné a cesta utíkala hodně rychle asi 200km/h . Následoval přestup na autobus značky Karosa a cesta na Alabastrové pobřeží . Zde jsem musel strávit jeden den ve stanu , protože venku zuřila mohutná bouře . Celý den jsem doufal , že to stan vydrží . Další den se počasí vylepšilo a mohl jsem vyrazit na cestu po vysokých útesech s nádhernými tvary , plné mořských racků . Po 20 kilometrech jsem dorazil do města Etretat , kde jsou tvary útesů nejhezčí . Zde jsem nasedl opět do autobusu směr Le Havre . Opět se jednalo o Karosu ( 90% autobusů ) , tentokráte řízenou paní kolem 35 let . Občas jsem měl strach když to paní hnala po úzkých okreskách , kde bych se bál s osobákem . Le Havre je ošklivé přístavní město , které bych architekturou přirovnal k ukrajinskému Kerchi . Proto jsem se zdržel pouze chvilku a vydal se směrem k plážím , kde se 6.června 1944 vylodili spojenci . Přes města Trouville , Deauville , Cabourg do Ouistreham . Většinou jsem šel přímo po pláži , kde se šlo příjemněji než po silnici . Během dne jsem ušel asi 40 kilometrů a byl jsem dost unavem a to jsem netušil co mě jěště čeká . Rezignoval jsem na vaření jídla , ale cestou jsem nalezl v přikopu plnou bednu vajec a tím pádem jsem měl o večeři postaráno . Tu jsem si udělal v městě Ouistreham mezi dunami na pláži . Plánoval jsem tam i přespat , ale místní cikáni byli proti a měli zálusk asi na můj foťák . Z tohoto důvodu jsem se zbalil a vydal se směrem mimo město asi po 3 kilometrové cestě po pláži jsem si všiml , že stále někdo bliká červeným laserem morseovku a tak my došlo , že mě sledují . Naštěstí byl po cestě kemp , kam jsem zašel a bezpečně se vyspal . Ráno jsem se rozhodl , že po plážích pokračovat nebudu a vydal jsem se do Caen a následně k Mont. St. Michael . Nádraží u Mont. St. Michael je vzdáleno asi 8 km o kláštera . Dočetl jsem se že zpáteční cesta stojí 5 Euro a tak jsem se rozhodl alespoň polovinu ušetřit a případně i u kláštera přespat . Tak jsem vyrazil na cestu pěšky . Ke klášteru jsem dorazil těsně před setměním , uvařil jsem si polévku v poměrně studeném větru a vydal hledat místo na spaní . Za parkovištěm pro karavany jsem našel , krásně vysekaný trávníček s rovnou plochou akorát pro můj stan . Neváhal jsem ani minutu a stan jsem tam postavil . Ranní pohled při otevření stanu byl parádní . Po sbalení stanu a rychlé snídani jsem se vydal na prohlídku kláštera , bohužel otevírají v 9:00 a mě jel v 8:45 autobus . Tak jsem prošel pouze město , ale i to je úžasné za ranního svitu slunce . Autobus stál 2 Eura a dovezl mě na nádraží kde jsem přestoupil do autobusu směrem Bretaň .

Paříž 2009

admin — Thu, 09 Jul 2009 09:50:59 +0000

[[Show as slideshow]]

Dnes začínám prezentací své letošní dlouhé dlouhé dovolené tetokráte na západě Evropy a to ve Francii . Moje cesta začala příletem na pařížské letiště Orly . Prvním šokem byla cena jízdenky z letiště na nejbližší stanici metra ( 8 Euro ) . Ubytování jsem měl zajištěno v jednom hostelu poblíž centra ( asi 30 minut pěšky ) . První den jsem se rozhodl navštívit klasické památky jako Louver , Eifelovku , Vítězný obouk atd. . O zpestření prvního dne se mi postaral Ital , který mě zastavil na cestě od oblouku k Eifelovce . Snažil se mi prodat dvě kožená saka v údajné ceně 2500 Eur , že prý potřebuje peníze na benzín zpět do Milána . Moje nabídka byla velmi velkorysá a to celých 20 Euro . Ital na první nabídku nereagoval , asi ji přeslechl . Podruhé se chytil za hlavu a byl dost vyděšen . Tak jsem mu vysvětlil , že mi dnes začíná dlouhá dovolená a že by mi kožená saka byla v přirodě k ničemu . Počasí nebylo k focení přívětivé . Odpoledne asi po 30 nachozených km se konečně vyjasnilo a já si dal cestu pěšky zpět do hostelu . Druhý den jsem projel zbytek památek , které mě zaujaly na mapě . Měl jsem v plánu večerní focení , tak jsem se toulal po centru až jsem dorazil k Eifelovce , kde byla fronta asi na 15 minut . Tak jsem neodolal a vyjel za 13 Euro až na vrchol této skvostné stavby . Mezitím se setmělo a já mohl pokračovat v mém plánu . Vše probíhalo v pohodě , až do chvíle kdy se ke mě přidal společensky unavený pán ( sotva stál na nohou ) . Nejprve mi vysvětloval něco francouzsky , jenže bez mojí reakce . Nakonec začal mluvit plynule anglicky . Zeptal jsem mě odkud jsem a když jsem řekl že Praha . Rozzářili se mu oči a vypadlo z něj jméno Anton Dvorak , že je to nejlepší hudební skladatel na světě a pořád se převědčoval zda je skutečně znám po celém světě . Další téma byl Golem . Dozvěděl jsem se že ve Francii existuje jistý kult , který tuto legendu uctívá . Asi po hodině se mi podařilo pánovi utéci a následovalo další setkání . Jednalo se mladé lidi mluvicí česky , smějící se mému klobouku , který jsem měl nasazen jako námořník , jelikož pršelo . Toto se odehrálo při čekání na zelenou na přechodu . Velké překvapení pro ně bylo , když jsem se jich zeptal odkud jsou ? Odpověď byla Praha . Pak už následovala procházka noční paříží k hostelu . Byl jsem párkrát tázán jestli nemám oheň . Na to že francouzi vekmi rádi pokuřují cigarety , spousta z nich nemá oheň . Další den ráno ( pondělí ) jsem si užil ranní špičku v metru cestou na nádraží . Byl to opravdový masakr , tolik lidí v tak malém prostoru bylo opravdu peklo . Na nádraží proběhlo vše bez problémů a já nasedl do prvního vlaku ve francii a vyrazil směr Rouen .

Spuštění webu :)

admin — Mon, 29 Jun 2009 13:32:19 +0000

Zdravím po velmi dlouhé době jsem se konečně dokopal k přepracování mého soukromého webu . Bude zde ještě spousta práce , ale snad tento web splní svůj účel .